Už 26 let pracujete v časopise ABC. Pomáhá vám to na besedách?

Do ABC jsem nastoupil v roce 1999 a od roku 2010 jsem jeho šéfredaktorem, takže k téhle věkové skupině promlouvám prakticky celý profesní život. ABC je vědecko-technický magazín pro děti i dospělé, takže vím, jaké téma jaká forma unese. Hodí se mi to na besedách stejně jako zkušenost autora komiksů.

Co vás přivedlo k napsání Politiky polopatě?

Před touhle knihou jsem napsal řadu knih z české historie, kde politika vždycky figurovala, i když ta minulá, historická. V posledních letech mě ale trápí stav české i světové politiky a vnímám, jak silně ovlivňuje hlavně mladou generaci. Často ji uvádí až k depresím. Sám mám obavy o demokracii a cítím potřebu ji obhajovat. Politika polopatě pro mě proto byla důležitá ve dvou rovinách: jako obhajoba demokracie a jako základní příručka pro orientaci v politice. A ukázalo se, že je to užitečné nejen pro teenagery, ale i pro dospělé.

Jak na politická témata žáci a studenti při besedě reagují?

Besedy vedu na druhém stupni základních škol a na středních školách a leckde mě překvapuje, jak zainteresovaní studenti do politiky jsou. Mají přehled a nezřídka i rozdílné názory v rámci jedné třídy. Narážím i na nezájem, kdy si to celá skupina jenom odsedí. Domnívám se, že je to hodně o přístupu konkrétního kantora.

Jak vedete besedu, aby politika nepůsobila jako suchá teorie ani jako kontroverze, které se učitelé bojí?

Loňský školní rok jsem měl tohle téma poprvé a chvíli mi trvalo najít jeho správné uchopení. Nakonec se mi osvědčilo připravit si otázky z aktuálního dění posledních dní, týdnů či měsíců z české i světové politiky a na tuhle kostru navlékat obecné principy. Je to živé, aktuální a ukotvené v konkrétních příkladech, což funguje líp než suchý výklad teorie.

Mění se v poslední době s dezinformacemi a sociálními sítěmi způsob, jakým s dětmi o politice mluvíte?

Opatrnost bývá spíš na straně kantorů, kteří dnes víc zvažují, jak se studenty o politice mluvit, aby nepobouřili někoho z rodičů. Ukazuje se, že někde je politika opravdu citlivé téma. Dezinformace mezi studenty samozřejmě létají, ale oni jsou na druhou stranu přímější a otevřeně si řeknou, že je něco nesmysl. Smutnější je, že při debatách často odhalí skepsi a depresi z dnešního světa i vlastní budoucnosti.

Stalo se vám, že beseda o politice narazila na odpor ze strany školy nebo rodičů?

Párkrát se mi stalo, že do diskuze zasáhl kantor a chtěl ji vést buď velmi neutrálně, nebo podle mě za hranou liberální demokracie. A vyčetl mi, že ukazuji jen jeden správný pohled na svět. Netajím se tím. Churchill kdysi řekl, že demokracie je nejhorší forma vlády, s výjimkou všech ostatních, které kdy byly vyzkoušeny. Já s ním do písmenka souhlasím. Knihu i besedy dělám právě proto, abych obhajoval liberální demokracii a upozorňoval na různé formy populismu a nebezpečné myšlenky z krajních poloh politického spektra.

Kromě Politiky polopatě nabízíte besedy i o atentátu na Heydricha a o listopadu 1989.

Ve skutečnosti mám za školní rok daleko víc besed na téma knihy o atentátu na Heydricha, nebo o Sametové revoluci než na všechna ostatní témata dohromady. Je vidět, že tahle dvě témata zajímají veřejnost obecně, mladé lidi nevyjímaje.

Co žáky na těchto příbězích nejvíc zaujme?

O obou tématech téměř každý něco málo ví, ale skoro vždy má v souvislostech mezery. A nejčastější reakce po besedě jsou: Takhle uceleně jsem to nikdy neslyšel… Teprve teď mi došlo proč a jak… Takové reakce mě těší a přesně kvůli nim to dělám. Anthropoid je jeden z největších hrdinských příběhů moderních dějin, a to myslím celosvětově. Je potřeba o něm mluvit a ukazovat, na co jako Češi můžeme být hrdí. U Sametové revoluce si lidé často myslí, že šlo o čistě československou událost, a jsou překvapení, že se svezla na vlně těch světových. Dávám jim ji do souvislosti nejen s rozpadem východního bloku, ale i s tím, jak a proč se polovina Evropy ocitla v područí Sovětského svazu. A proč to nebylo dobré.

Co byste vzkázal učitelům, kteří váhají, jestli si besedu objednat?

Beseda je vždycky jen doplněk výuky. Nedělám je proto, abych suploval školu nebo výukový plán. Jsem ale přesvědčený, že když ke studentům promluví někdo jinou formou – u mě to často bývá spojené s promítáním komiksových výjevů z mých knížek – je to přínosné pro studenty i pro samotné kantory.

Zdeněk Ležák
spisovatel, novinář a šéfredaktor
– více o autorovi