Diktáty nejsou jen vířící výři a víly vinoucí věnce, ale i svébytné texty se zvláštní poetikou, vystavěnou kolem záludných pravopisných a gramatických úkazů. Právě sešit téměř sto let starých diktátů z jedné podkarpatské školy inspiroval básníka Petra Borkovce k napsání nové sbírky pro děti, básně kromě diktátových nálad vycházejí také ze souboru dvaceti asambláží Andrey Tachezy, v nichž se potkávají krabičky s cizokrajnými nápisy, roztodivné porcelánové úlomky i věkem osleplá sklíčka -- artefakty nalezené na půdách i podél cest, uspořádané do obrazů a dokreslené. Stejně jako u školních diktátů jsou témata básní rozmanitá, plachty, pachy, stesky, stisky, švestky, blumy, podzimy. A k tomu sny a princezny, můry v krabičkách.